Paní Helena (43) se dlouhou dobu tvářila, že neví o nevěře svého manžela. Nechtěla o něj přijít, a tak snášela i ponižování od tchýně, která se k ní chovala jako ke služce. Jenže při jedné návštěvě manželovy maminky kalich hořkosti přetekl, Helena už to nevydržela a tchýni i manželovi nevěru vmetla do tváře. Sama přiznává, že nebýt dne, kdy ji tchýně vyprovokovala, asi by dodnes žila v manželství, v němž by se cítila nešťastná a ponížená. A tak je paradoxně vděčná ženě, která jí ztrpčovala život. Díky její nesnášenlivosti našla sílu požádat o rozvod a začít nový život bez nevěr a hádek. Její bývalá tchýně prý dnes o ní mluví velmi dobře a tvrdí, jak si s ní dobře rozuměla.

:

Moje bývalá tchýně o mě před rozvodovým soudem tvrdila, že jsem výborná manželka a matka. I dnes tvrdí, že její syn je padouch a se mnou si skvěle rozuměla.

Vlastní příběh:

Z práce jsem domů nikdy nespěchala, protože starší dcera Hanička poskakovala na aerobiku až do večera a manžel Kája mi skoro vždy oznámil, že se pojede někam s mladší dcerou Luckou podívat. I toho osudného dne vyrazili za svým kamarádem Danem na Zbraslav, protože prý má nějakou novou hru na počítači. V duchu jsem si říkala, co na té bedně pořád vidí a že je neustále baví koukat na obrazovku. Ale pořád je lepší, když je manžel s dceru a ne s milenkou. O jeho nevěře si vypráví celá naše ulice, jen já o ní mlčím. Bojím se totiž, abych o něj nepřišla, a tak se raději chovám, jako bych o ničem nevěděla.

Vydala jsem se tedy za synem Tomášem do práce. Byl policista a často měl noční služby, takže jsem byla ráda, když jsem u něj mohla alespoň na chvilku posedět a popovídat si o práci i o životě, zapomenout na nevěru manžela, na nevlídnou tchýni, na Karlovu milenku, kterou potkávám v samoobsluze a jenž se mi dívá do očí, jako by se nic nedělo.

Těsně před vchodem do policejní budovy mi ale zazvonil mobil: "Mami promiň, ale máme výjezd, zase nějaká vražda,"oznámil mi rychle a bylo po rande s mou nejmilejší ratolestí. Nechápu, proč nemůžou trestné činy v metropoli počkat až na úplný večer, když už budu spát, myslela jsem si v duchu. Obrátila jsem se zpátky k metru a potom se chvíli bezcílně brouzdala po náměstí a pokukovala po luxusních výlohách. Přepadnul mě trochu splín, trochu nostalgie, a když jsem pak konečně dorazila do prázdného bytu, nechtělo se mi vůbec nic dělat.

S velkým přemáháním jsem uklohnila poměrně nenáročné francouzské brambory a potom klesla odevzdaně do křesla v obýváku, hleděla na květinu, košatící se z televizního stolku, a upíjela chladnoucí kafe. Z rozjímání mě vytrhlo zaryčení zvonku. Houkla jsem směrem ke dveřím: "Ježiši, tak kdopak zase zapomněl klíče," a sunula se pomalu otevřít. Za dveřmi nestály děti, nýbrž Karlova matka. Na sobě měla černý flaušový kabát s kožešinovým límcem a klobouk stejné barvy lemovaný rovněž kožešinou. Vypadala díky tomu jako mluvčí nějaké severské odnože mafie a tvářila se jako Bůh pomsty. Neměly jsme se rády, mému muži neustále zdůrazňovala, že si měl vzít Janičku, se kterou chodil pět let, ale opustil jí kvůli mně. "Jana byla velmi krásná, inteligentní a pracovitá," vmetla mi týden po svatbě do očí "milovaná" tchýně a mě bylo jasné, že ona by si mě za snachu nevybrala. "Mohu snad ještě k vám dovnitř," sdělila mi toho dne uštěpačně místo pozdravu a aniž by čekala na odpověď, sama se dovnitř vecpala.

Hned poté mi podala klobouk a pravděpodobně předpokládala, že ho jako správná služebná kamsi pečlivě uložím. To byl její styl, syna měla vysokoškoláka a snachu pouze ze střední školou, což znamenalo, že jsem pro ni podřadný druh, kterému vždy dává najevo, jak moc si ho neváží. Pečlivě jsem její klobouk odhodila na židličku a nadále ignorovala její pokus předat mi i kabát. Když pochopila, že jí ho nikdo z ruky neodebere a nepověsí, popuzeně odfrkla a na háček ho pověsila sama. Pod kabátem se ukrýval kostým stejně jásavé barvy a bylo evidentní, že i nálada tchyně je černá. Otočila jsem se a odešla do kuchyně zkontrolovat pečící se brambory.

Tchyně nečekala na pozvání a hned se uvelebila v obýváku. "Dám si kávu se šlehačkou a nepekla si něco, dala bych si něco sladkého,"diktovala si objednávku. "Ne nepekla, maminko. A šlehačku také nemám, bude ti snad stačit mléko," odvětila jsem mile, ale s notnou dávkou ironie a přešla tak skutečnost, že opět nepoprosila nebo alespoň slušně nepožádala, tak jak se to mezi slušnými lidmi dělá. Za ty roky jsem to ostatně ani nečekala, spíše mě zajímalo, s čím za mnou přichvátala.

Připravila jsem kafe a odnesla jí ho do pokoje. To byla poslední úslužnost, které jsem byla vůči ní schopná. Sedla jsem si ke svému hrnku, hodila nohy přes opěradlo křesla a s očekáváním se na ni zahleděla. Právě zkoumala květinu na televizním stolku.Vyštěkla aniž by poděkovala: "Kde mají děti televizi a věž?" Zdálo se, jako by se existence zmíněné elektroniky týkala jenom dětí. Pokrčila jsem rameny a nevydržela už to její neustálé ponižování. Ani nevím, kde se to ve mně vzalo, ale tentokráte jsem odpověděla podle pravdy: "Nebudeš tomu věřit, ale Karel si ho odnesl do bytu své milenky!"

Šlehla po mně zlým pohledem a dala mi jasně najevo, že o jeho nevěře ví: "No vůbec se mu nedivím, že si našel přítelkyni na svojí vysoké úrovni. To ty ale můžeš jen stěží pochopit!" Ihned vše otočila a zdálo se, že dětem už televize ani věž chybět nemusí.

Snažila jsem se zachovat klid, přestože se mi slzičky řinuly do očí, odvětila jsem mírumilovně, ačkoliv se ve mně všechno vařilo vzteky: "Od vás bych maminko čekala zcela jiný postoj. Vy víte, že mě Karel zahýbá a ještě ho v tom podporujete. Jste přeci věřící žena a manželství považujete za svátost!" Jenže tchýně pokračovala v podobně nepřátelském duchu: "Když někdo udělá chybu a vezme si tak jednoduchou ženskou, jako jsi ty, tak se nediv, že se snaží svůj omyl napravit a začít už  konečně žít na úrovni. Na to má plné právo!"

Moje míra trpělivosti přetekla a vyjela jsem na ní: "Tak já, která mu vaří, pere a uklízí, jsem prostě jednoduchá, zatímco milenka, se kterou chodí do kina a divadla je ta jeho vyvolená na úrovni. Tak ať se drahý Kája sbalí a jde si za ní. Může na něho prát a čekat jako husa doma!" Začala jsem jí vykat, protože jsem jí měla v mžiku plné zuby. Dokáže být stejný demagog jako její syn, hledat chyby neustále jen u mě! A ty uražené a našpulené rty jsem už taky někde viděla. Mlčela a bylo na ní vidět, že zuřivě přemýšlí, čím dalším po mně štěknout. Ušklíbla jsem se a usoudila, že mám audience právě plné zuby. Zvedla jsem se z křesla a odešla do kuchyně demonstrativně uklízet.

Tchýně nedala pokoj a přišla tam za mnou. Ukázalo se, že po několika dalších invektivách, na které jsem už více méně nereagovala a ignorovala ji, její bojovnost došla. Začala srdceryvně plakat a mezi slzami vyrážet vzlyky, že toho by se nikdy nenadála a že to je strašlivá ostuda, že její syn se nemůže rozvádět a že bych měla Kájovi domluvit a nevěru mu velkoryse odpustit, vždyť je to jen mužský, který má jako správný chlap právo na omyly.